Jan Zoubek a přátelé. Výstava k 80. narozeninám akad. sochaře Jana Zoubka + Fotogalerie z vernisáže

Pořádá: Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově
Kurátor výstavy: Filip Zoubek

Slavnostní vernisáž výstavy proběhla v sobotu 18. června od 14 hodin v zámecké kapli sv. Václava.

Úvodní slovo pronesl ředitel Městského muzea Antonína Sovy v Pacově Bc. Vlastimil Simota a o hudební doprovod se postaral Jan Kysela, přední český hráč na akustickou kytaru a představitel stylu Fingerpicking. Dále vystoupil Vlastimil Simota starší s autorským přednesem poezie.

Výstava potrvá do 2. září 2022. 

Akad. sochař Jan Zoubek je Pacovským rodákem, absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a všestranným umělcem za kterým stojí rozsáhlé dílo napříč mnoha uměleckými formami a technikami. Tento muž příslovečného „devatera řemesel” se celý svůj život věnuje umění a řemeslu, které ovládá nad míru mistrným způsobem. Jeho tvorba zahrnuje díla sochařská i malířská, rytiny do skla, umělecké kovářství i jeho vlastní originální výtvarnou techniku, kterou před lety nazval decorsie.  Jan má za sebou i řadu restaurátorských projektů a stopy jeho práce najdeme doslova napříč Českou republikou i v zahraničí.

Jan Zoubek se po čtyřech letech vrací do Pacova, aby s přáteli oslavil své 80. narozeniny, jak jinak nežli společnou výstavou v krásných prostorách zámecké kaple. Na výstavě se Jan symbolicky ohlíží za mnohaletou historií své tvorby. Mezi vystavenými artefakty najdeme decorsie, rytiny do skla, kresby s portréty vnoučat, olej na plátně i originální dřevěné svícny.

Pozvání na společnou výstavu přijali následující umělci, které s Janem Zoubkem pojí letitá přátelství, společné vzpomínky a vřelý vztah k městu Pacov.  

Mgr. Tomáš Šmilauer
Pacovský rodák Mgr. Tomáš Šmilauer v Pacově vystavoval své obrazy již několikrát. Na jeho díle je vidět pozvolný vývoj ve ztvárnění naší krajiny. Na tuto výstavu k oslavě narozenin akad. soch. Jana Zoubka vybral tři obrazy, opět krajiny naší obdivované a milované Vysočiny. Malířský styl ztvárnění přírody je oscilace mezi výraznou stylizací a téměř abstrakcí, u které lze však vždy ještě rozpoznat, že se stále jedná o krajinu. Obrazy vykazují menší, či větší míru geometrizace tvarů.

,,Honzu znám od nepaměti, nejstarší pěkná vzpomínka je, že komunistické papaláše nazýval mastodonty a že perfektně válel hokej na místním kluzišti.“

 
MgA. Bronislava Bakule Malá
Absolvovala studium sochařství a stáž v grafickém ateliéru na AVU. Obojímu se věnuje a nechává ve své tvorbě prolínat různé obory.  Je držitelkou několika ocenění Grafiky roku a je také členkou grafického spolku Hollar. Dlouhodobě se věnuje syntéze obecného řádu a subjektivního vnímání světa. Pojetí obecné zkušenosti se prolíná s introvertní, používá každodenní náměty, které více či méně převádí do abstraktní formy.  Silným tématem je práce se světlem a zachycení proměnných jevů. Ve vztahu k materiálu je patrný i vliv dlouhodobé zkušenosti s restaurováním.

Ivan Šmilauer
Maluje od 80. let a o něco později se začíná zabývat i sochařskými pracemi ve dřevě, kameni i betonu. V současnosti je jeho motivem v malbě převážně krajina, v minulosti vytvořil cykly aktů, oken, snů, ptáků a cest. V sochařské tvorbě jsou to hlavně figury, abstraktní kompozice s pohyblivými prvky a konceptuální krajinné projekty. Převažují exteriérové sochy z dubového dřeva a pískovce.  Od 80. let se účastní mnoha společných výstav i jako samostatný autor. Za důležitou považuje svou častou účast na sochařských sympoziích. Též vytváří sluneční hodiny, originální prvky dětských hřišť, navrhuje loga, grafiku a interiéry.

Mgr. Tom Šmilauer
„Nefigurativní malbu nevnímám jako odklon od skutečnosti, ale jako jiný způsob vyjádření smyslového světa a jeho skrytých aspektů. Do své tvorby zapracovávám jak poznatky kosmologie, teorie chaosu a taoismu, tak prožitky drobných událostí každodenního života a jevy běžně nás obklopující. Fascinují mě zvláštní přírodní formy a objemy oplývající tajemností a podivuhodnými růstovými vlastnostmi – mystičností i hravostí zároveň. Abstraktní formy v mých obrazech vznikají často pomocí jednotlivých skvrn, stop, otisků, jejich shluků a tahů štětce kaligrafického charakteru. Skvrny a náhodné tvary jsou svébytné obrazové elementy analogické entitám přírodním. Žijí svým vlastním životem, a přesto jsou ve složitém vztahu se svým okolím. V komplexní provázanosti částí a celků – mikrosvětů a makrokosmů.“

Ditta Kůtová 
Narodila se v Českých Budějovicích. Vystudovala Pedagogickou fakultu tamtéž, poté postupně pracovala v Praze v nakladatelství Nové knihy, pak v Tyfloservisu – zařízení pro nevidomé a slabozraké a po ukončení mateřské působí v chráněné keramické dílně Nazaret v Borovanech jako externí výtvarnice. „Mám tři děti a dva vnuky. V současné době má můj život značně široký záběr, máme poměrně rozlehlé hospodářství zaměřené na chov dobytka a koní, velké švestkové sady a velkou rodinu, což zabere většinu mého času a energie. Kromě toho se ovšem věnuji i své osobní tvorbě – píšu a ilustruji knihy. Dosud mi vyšly dvě knihy – Třináct pohádek, které sepsala moje maminka, já je ilustrovala a Penzión U lvice, které jsem napsala a ilustrovala sama. V tisku je další kniha Peří, kam se podíváš, kde jsem autorem i ilustrátorem a další kniha Zlá babička, která je těsně před dokončením. Nyní se připravuje podzimní výstava v Trhových Svinech a mou tvorbu je možné prohlédnout si v jihočeských Besednicích, kde jsem pro kostel Československé církve husitské vytvořila čtrnáct zastavení Křížové cesty.”

Jan Kamír 
Amatérský fotograf z Pacova. „Focení je úžasná věc, ač mnohdy není jednoduché snímek získat. Cestovatelská fotografie se vyznačuje tím, že na vlastní tvorbu máte pouze okamžik, v lepším případě několik málo minut. Nemáte moc možností si najít nejlepší pohled na krajinu, nemůžete žádat „kolemjdoucí“, aby se zastavili a usmívali se do objektivu, nemůžete přesvědčovat tygra, že jste pánem tvorstva… Musíte využít každé příležitosti zachytit danou zemi a její obyvatele, aniž byste jim vstoupili do života, či chodili jen na „photopointy“, které vám nabízí průvodce. Proto při focení portrétů hojně používám fotografickou techniku, takzvanou „odpasovku“, focení naslepo, kdy výsledný snímek vidím až následně na obrazovce a ne v hledáčku při vlastním zmáčknutí spouště.
Je to fotografický adrenalin…” 

„Upřímně děkuji, že mohu být přítelem pana Jana Zoubka. Jene, děkuji ti za to, že ať jsem o generaci mladší, vždy ses ke mně choval jako ke kolegovi a mohli jsme si spolu vyprávět o čemkoliv.”

Zbyněk Dvořák
Narodil se v Opavě v roce 1937, původní profesí stavební projektant se věnoval velkou část života fotografování a cestování. Od roku 1960 ho ovlivnilo a inspirovalo samostudium publikace Cesty k malířskému umění. Od roku 1964 je přítelem Jana Zoubka i jeho otce, který byl také výraznou osobností kulturní historie na Pacovsku. Zbyněk tentokrát vystavuje zejména olejomalby na plátně, krajiny a zátiší z Pacova a okolí.

Fotogalerie z vernisáže